Přirozeně se vyskytuje v širokém areálu suchých a teplých, často vápencových stanovišť od balkánského poloostrova po Irán. Dobře snáší sucho a vedro. V našich podmínkách je plně mrazuvzdorný. Na podzim se může zbarvovat žlutě. Je cenný tím, že v listu i habitu velmi připomíná javor klen (Acer pseudoplatanus), jeden z tradičních a zároveň nejvíce trpících taxonů.

Vzrůstem mezi 8 až 10 metry je zhruba na pomezí malých a středně velkých stromů. Prastarý kulturní maloasijský druh rozšířený v teplých oblastech. Ideálně roste v suchých výhřevných polohách na mírně alkalických půdách. Taxon je plně mrazuvzdorný, jak dokládá řada starších výsadeb v pražských parcích. Je výjimečný svým časným, již únorovým kvetením.

Středně velký druh jírovce pocházející z USA. Jeho nároky jsou shodné s ostatními u nás pěstovanými jírovci. Jedná se však o menší žlutě kvetoucí druh, který přináší novou estetickou hodnotu při zachování tradičního habitu jírovce. Listy nejsou napadány klíněnkou jírovcovou. Na podzim se zbarvují zpravidla žlutě.

Strom široce rozšířený v Asii. Je tolerantní i k extrémním podmínkám jako je vedro a sucho. Na půdu není nijak náročný. Mladé rostliny mohou být poškozeny pozdními mrazy. Osobitý druh s nápadnými velkými listy. Dlouhodobá kultivace na Balkáně, v Maďarsku nebo na Slovensku nenaznačuje, že by působil problémy jako invazivní druh. Půjde vždy pouze o doplňkový taxon.

Menší opadavý strom pocházející z Asie (Mandžusko, Korea). Přirozeně roste na světlých často i skalnatých stanovištích v místech vystavených opakujícímu se suchu. Spíše pomaleji rostoucí taxon ideálně použitelný do širších málo dopravně frekventovaných ulic. V listu je velmi podobný trnovníku nebo jerlínu. Zajímavá je i jeho odlupčivá borka. Druh je v našich podmínkách kultivován zhruba 100 let.

Druh s těžištěm výskytu v teplých a suchých stanovištích středomoří. Je příkladem nárokově vhodného taxonu. Druh je k pěstování navržen jako pravokořenný – tedy neroubovaný. Je specifický svým výrazným kvetením. Někteří jedinci na podzim zbarvují listy do oranžové nebo červené barvy. V budoucnu může nahradit nevhodné habituální formy jasanu ztepilého.

Pochází z Mexika a jihu USA, kde roste na různých typech stanovišť. Je pravděpodobně tolerantní ke sléhavým půdám s nižším obsahem vzduchu. Velmi dobře snáší sucho, vedro i úpal. V našich podmínkách je úspěšně pěstován nejméně 80 let. Na rozdíl od ostatních ořešáků má jemné úzké listy a tvoří světlou korunu. Plody jsou velmi malé (cca 1 cm) a nečiní výraznější zátěž pro údržbu.

Asijský druh vyskytující se v jižní a střední Číně, Koreji a Japonsku. Jako dřevina raných sukcesních stadií roste na řadě různých typů stanovišť včetně těch výrazně vysychavých. Je spíše světlomilný, na půdu nenáročný. Lichozpeřené listy a výrazná květenství a plodenství mají zcela osobitý charakter.

Pochází ze suchých oblastí jižní Francie, iberského poloostrova a Maroka. Přirozeně se objevuje na různých podkladech včetně vápencových, zejména na výslunných plně exponovaných stanovištích. V našich podmínkách se velikostně bude pohybovat na rozmezí velikostní kategorie M a L. Je podobný domácímu Quercus pubescens.

Pochází ze suchých a teplých oblastí jihovýchodu USA. Je podobně odolný jako většina ostatních trnovníků. Vybrán byl zejména pro svůj střední vzrůst, menší křehkost dřeva a světle růžový květ. Kombinaci těchto vlastností nesplňuje žádný jiný na trhu dostupný taxon trnovníku.

Pochází z Koreje a severní Číny. Přirozeně roste na sušších někdy i vápencových stanovištích. Dobře snáší letní přísušky i vedro a úpal. Je specifickým taxonem s hladkou šedou kůrou a zpeřenými listy. Výrazné jsou i květy poskytující pastvu včel a na podzim se objevující červené plody. V našich podmínkách je druh pěstován téměř 100 let.

Přirozeně roste ve vyšších nadmořských výškách ve středomoří od Španělska po Balkán. Zpravidla roste na vápencových substrátech, často i na slunných a výhřevných stanovištích. V našich podmínkách je kultivován zhruba 100 let a je plně mrazuvzdorný. Je cenný tím, že v listu i habitu velmi připomíná javor klen, jeden z tradičních a nejvíce trpících taxonů. Nevýhodou je pomalejší růst mladších jedinců.

Přirozeně roste v Koreji, Japonsku, na Taiwanu a v Číně, kde je pěstován jako strom uličních stromořadí. Má širokou ekologickou amplitudu, přirozeně se objevuje ve vlhčích stanovištích, dobře však snáší i suchá místa. V domovině i v mladých výsadbách jde o rychle a bujně rostoucí druh. Druh velice dobře regeneruje po řezu. Ve výsadbách může doplnit škálu zástupců čeledi Ulmaceae.

Kulturní hybrid vzniklý koncem 19. století v Německu. Velmi rychle rostoucí, bujný, dobře pěstovatelný taxon. Ačkoli mu spíše vyhovují vlhčí stanoviště, roste dobře i v místech s periodickými letními přísušky. Je hodnocen jako velmi dobře rostoucí strom uličních stromořadí. Jeho vizuální působení je neutrální, listy opadávají zpravidla zelené.

Velmi mohutný taxon pocházející z širokého areálu východu severní Ameriky. Objevuje se v různých typech stanovišť a jeví se jako zcela nenáročná dřevina. Vzhledem k jeho přítomnosti na periodicky zaplavovaných stanovištích snáší i půdy sléhavé s nižším obsahem vzduchu. Na našem území se bezproblémově pěstuje nejméně 100 let. Zpeřené listy se na podzim barví zářivě žlutě.

Přirozeně se vyskytuje v Japonsku a Koreji. Je velmi tolerantní k různým typům stanovišť včetně těch s ulehlou půdou a menším obsahem vzduchu. Roste velmi rychle. Vizuálně se podobá jilmům a břestovcům. Větve jsou vzpřímenější než u druhu Celtis occidentalis, díky čemuž je v rámci ulic potencionálně méně konfliktní.

Přirozeně se vyskytuje na spíše suchých a teplých stanovištích ve střední Číně. Dobře odolává suchu, vedru i úpalu. Roste bujně a rychle. Vizuálně je nejvíce atraktivní ze všech břestovců. Listy jsou při rašení bronzově plstnaté a na podzim se zbarvují žluto oranžově. I přes to však rostlina nepůsobí nijak cizím ani exotickým dojmem.

V Číně široce rozšířený druh jasanu tolerantní k různým typům stanovišť. Pochází ze sekce Ornus, což ho činí odolným vůči nekróze jasanu (Hymenoscyphus pseudoalbidus). Je vizuálně značně podobný domácímu jasanu ztepilému (Fraxinus excelsior), který je jedním z tradičních, ovšem dnes nejvíce problematických druhů uličních stromořadí. Bezproblémový druh více než sto let pěstovaný v pražské botanické zahradě.

Je rozšířen ve střední Číně, kde jako přizpůsobivá dřevina roste na mnoha typech stanovišť. Dává přednost spíše vápenatým půdám. Růst je v prvních desetiletích rychlý, mírně vystoupavý. Velký strom podobný jilmu nebo břestovci, ve vyšším věku s nápadnou odlupčivou borkou. Neutrálně působící dřevina, která má velký potenciál rozšířit sortiment taxonů podobných jilmům.

Roste v areálu západního středomoří na Iberském poloostrově a v horských oblastech severní Afriky. Vyhledává suchá a výslunná stanoviště, často i na vápencových podkladech. Velmi dobře snáší sucho, vedro a úpal. Listy jsou poměrně malé, připomínající zmenšené listy dubu šípáku. Textura tohoto druhu je jemnější než u našich domácích dubů, ty však může připomínat celkovým charakterem habitu.

Druh pochází ze střední a jižní Číny, Koreje a Japonska. Roste na suchých výslunných stanovištích bez jasné preference ke konkrétním půdním typům. Tento druh roste velmi rychle. Na rozdíl od Quercus acutissima mají starší jedinci Qu. variabilis o něco užší korunu. Je zcela mrazuvzdorný.

Rozšíření zahrnuje široký areál východní části USA. Roste na mnoha různých typech stanovišť od jílovitých, těžkých, zaplavovaných půd až po suchá, písčitá stanoviště. V USA je oblíbeným alejovým stromem. Rychlost růstu je zhruba totožná s našimi domácími druhy dubů. Má jemnou texturu, svými listy se spíše podobá vrbám nežli dubům.

Pochází ze suchých a teplých oblastí severního Iránu. Jedná se o tolerantní, z dubů nejrychleji rostoucí taxon, zcela nenáročný na půdu. Vizuálně se podobá domácímu Quercus cerris, jeho plodnost je však v našich podmínkách menší. V ČR se pěstuje více než 100 let jako vcelku odolná, plně mrazuvzdorná dřevina.

Druh pochází z teplých a suchých stanovišť Japonska a Koreje. Nemá žádné výraznější nároky na charakter a kvalitu půdy, i když se zdá, že preferuje spíše ty vápenité. Je podobný habrům, avšak na rozdíl od většiny z nich snáší lépe městská stanoviště. K jeho zásadním cenným vlastnostem patří kromě relativně rychlého růstu zejména znační schopnost tolerovat zastíněná stanoviště.

Je původní ve východní části USA. Přirozeně roste v živných, spíše vlhčích stanovištích. Rostliny kultivované v Evropě však prokazatelně snášejí i sušší exponovaná stanoviště. Druh se tedy jeví jako přizpůsobivý. Ideální jako doplňková dřevina se specifickým charakterem listů. Cenný je zejména v místech mírně zastíněných. Jedná se o relativně rychle rostoucí taxon.

Pochází ze severní a západní Číny, je však znační dobu kultivován i jinde v Asii. Nemá specifické nároky na půdu, avšak preferuje spíše půdy vápnité. Roste na celé škále stanovišť včetně těch výslunných a suchých. Je velmi osobitý díky svým velkým listům, květům a plodům. Vzdáleně může připomínat pajasan (Ailanthus). V našich podmínkách je pěstován jako zcela odolný již více než 100 let.

Hybridní patentově chráněný taxon jilmu uvedený na trh roku 2002. Cílová velikost není známa, pravděpodobně se bude pohybovat okolo 20 m výšky nebo i více. Jako mnoho dalších kříženců je zcela odolný vůči grafioze jilmu (Ophiostoma novo-ulmi). Taxon má zpočátku vystoupavou, později pak široce eliptickou korunu. Spolu s ostatními odolnými hybridy jilmů navrací jednu z tradičních dřevin uličních stromořadí do širokého použití.

Pochází ze široké oblasti východní Asie. Stejně jako velká většina jilmů nemá žádné specifické nároky na prostředí. Roste dobře jak na vlhkých, tak i na suchých místech. Jedná se o jeden z vizuálně nejvíce atraktivních druhů jilmů díky své odlupčivé borce i podzimním červenooranžovému zbarvení listů. Je oblíbeným alejovým stromem v USA. Taxon je zcela odolný vůči grafioze jilmu.

Pochází z Turecka, jižního předhůří Kavkazu a Iránu. Je široce rozšířena zejména na stanovištích říčních niv, nevyhýbá se však ani sušším stanovištím kamenitých svahů a říčních teras. Jeví se jako tolerantnější vůči suchu a vedru než častěji pěstovaná Zelkova serrata. Habitem se podobá jilmům a břestovcům, rozdílná je skořicová odlupčivá borka u starších exemplářů. Velmi dobře reaguje na řez.